Hepatitida – žloutenka

Hepatitida je onemocnění způsobující zánět jater. Nejběžnější příčinou je virová infekce, a to především třemi odlišnými typy viru. Tři nejčastější formy jsou hepatitida A, B a C.

Hepatitida typu A

se nazývá také nemoc špinavých rukou. Přenáší se v podmínkách zhoršené hygieny. Infikovaná osoba vylučuje virus stolicí a ten se může přenést na jinou osobu prostřednictvím infikovaných potravin, kontaminované vody apod. Stolicí se virus vylučuje týden až 14 dní před tím, než osoba viditelně onemocní. Krví se potom virus dostane do jater, kde se množí v jaterních buňkách, ničí je a způsobuje zánět jaterní tkáně. Se žlučí se potom vylučuje do stolice a cyklus se opakuje. Hepatitida typu A nepřechází do chronického stadia, vyskytly se však také případy, kdy došlo k selhání funkce jater a následné smrti.

Největší výskyt hepatitidy A je mezi dětmi předškolního a školního věku. Vzhledem k tomu, že na děti v kolektivu se nedá úplně dohlížet, je riziko výskytu mezi nimi větší. Děti si mezi sebou velmi rády vyměňují různé předměty a často si dávají do úst neumyté prsty. Nakažený člověk neumytýma rukama zkontaminuje předměty a potraviny. Kvůli vysoké odolnosti a infekčnosti viru se žloutenka šíří velmi rychle. U dětí má žloutenka lehčí průběh než u dospělých – velmi často lehký a skrytý –, bez jakýchkoli klinických příznaků. U dětí tato nemoc probíhá zcela bez příznaků, a proto může být přenos v rodinách s dětmi snadný. U dospělých osob onemocnění probíhá také často bez jakýchkoli příznaků, oproti dětem je ale forma s klinickými příznaky častější.

Z hlediska šíření nákazy jsou nejnebezpečnější voda a potraviny kontaminované výkaly infikovaných osob,. Riziko výskytu vzrůstá zejména v období povodní a záplav. Žloutenku si můžeme přivézt také ze zahraniční dovolené, hlavně ze států s nižším hygienickým standardem. Inkubační doba je 14–50 dní, průměrně měsíc. První příznaky onemocnění nejsou typické, mohou se projevit chřipkovitými příznaky – únavou, nechutenstvím, bolestmi svalů a kloubů, teplotou. Po několika dnech se objeví zažívací potíže (zvracení, bolesti břicha, nechuť k jídlu). Později se může objevit tmavá moč, světlá stolice nebo žluté zabarvení kůže a očního bělma.

Nemoc však může probíhat bez jakýchkoli příznaků a prokáže se až po lékařském vyšetření. Léčba obyčejně probíhá na infekčním oddělení. Výskyt a závažnost příznaků narůstá s věkem. S přibývajícím věkem má však choroba často vážnější průběh a rekonvalescence trvá déle. U starších pacientů může onemocnění skončit až smrtí.

Zatím neexistuje příčinná léčba této nemoci. Léčba sestává z diety a předepsaného režimu. Pacienti jsou dva týdny izolovaní na infekčním oddělení, u těžších případů se volí také delší hospitalizace. Následuje dlouhá rekonvalescence a pracovní neschopnost. Po dobu 6–12 měsíců je třeba dodržovat přísnou dietu. Omezená je také fyzická aktivita pacienta. Při nedodržování doporučení lékařů hrozí návrat onemocnění, případně další zdravotní komplikace. Může dojít také k trvalému poškození jater.

Hepatitida typu B

je vážné infekční onemocnění způsobené virem hepatitidy B. Virus se přenáší infikovanou krví a tělesnými tekutinami nakaženého člověka (včetně spermatu, vaginálního sekretu a slin). K přenosu nákazy stačí mikroskopicky malé množství krve (0,00004 ml), virus může být infekční i v zaschlé krvi po několik týdnů. K přenosu choroby z matky na plod může dojít také v průběhu těhotenství nebo porodu.

Po uplynutí inkubační doby (asi 40–180 dní) se u většiny nakažených lidí projeví mírné, chřipce podobné příznaky nebo onemocnění proběhne bez příznaků, zejména u malých dětí. Jiným může infekce hepatitidou B způsobit obtíže trvající celé týdny a měsíce – stálou únavu, slabost, nevolnost, žluté zabarvení kůže, očního bělma a tmavou moč jako příznak poškození jater. Asi jeden člověk z deseti infikovaných se však nevyléčí úplně, a tak se stane tzv. chronickým nosičem viru. Naděje na vyléčení je malá. Tito lidé o své chorobě často ani nevědí, protože nemají žádné příznaky. Přitom jsou nejen šiřiteli nákazy ve svém okolí, ale navíc jsou i sami ve velkém nebezpečí, že během let vyústí choroba v cirhózu nebo rakovinu jater.

Hepatitida B způsobuje více cirhóz jater než alkohol a je příčinou 80 % všech případů rakoviny jater. V nejtěžších případech může hepatitida B přejít do trvalého poškození jater i přímo způsobit smrt. Odhaduje se, že ročně ve světě umírá kolem 2 milionů chronických nosičů viru hepatitidy B.

Dosud neexistuje účinná léčba tohoto onemocnění, jen podpůrná terapie – vyloučení fyzické námahy a přísná jaterní dieta během několika měsíců. Proto je výhodnější této chorobě předcházet očkováním. Především je třeba vyhýbat se přímému kontaktu s nakaženým. V praxi to znamená důsledně používat ochranné pomůcky, např. při poskytování první pomoci k záchraně lidských životů, důkladně dezinfikovat porušené části pokožky a v osobním životě nepraktikovat sexuální život s více partnery.

Očkování

je nejúčinnější ochranou proti přenosu infekce. Proti hepatitidě A a hepatitidě B je k dispozici také kombinovaná očkovací látka pro dospělé a mladistvé nad 15 let a pro děti od 1 do 15 let.

Očkování sestává ze 3 dávek podaných ve schématu 0, 1 a 6 měsíců. Očkovací látka je spolehlivá a protilátky, které se po její aplikaci vytvoří, chrání jedince několik let. Očkování malých dětí a dospívající mládeže je důležité zejména proto, že imunita se u nich vytváří dříve, než se dostávají do rizikového období (15–24 let).

Zpět nahoru