Srdce je sval, který přečerpává krev v těle – přes tepny a žíly. Tlak krve v dolních končetinách je velmi nízký, a proto se krev z dolních končetin nemůže spontánně vrátit do srdce – musí být vytlačena nahoru svaly stehna a lýtka. Aby se předešlo zpětnému návratu žilní krve do dolních částí končetin gravitací, jsou v žilách přítomny speciální chlopně, které zabraňují krvi téct zpět. Když se svaly stahují, krev se vytlačuje nahoru směrem k srdci, přičemž chlopně jsou otevřené. Když se svaly uvolní, chlopně se zavřou, aby zabránily zpětnému toku krve.
Koagulační proces probíhá v našem těle každý den. Jakmile se následkem malého řezu poraní céva, začne se tvořit hemostatická sraženina z krevních destiček, které se přichytávají k ráně a tam se shlukují. Ve stejné době krevní destičky spouštějí koagulační proces (koagulaci), během něhož se postupně aktivují jednotlivé srážlivé látky. Tyto řetězové reakce postupují velmi rychle a vytvářejí vysoce odolnou a elastickou látku nazývanou fibrin. Fibrinová vlákna pokrývají krevní destičky jako síť, do které se zachytává víc erytrocytů (červených krvinek). Z tohoto důvodu má sraženina z krevních destiček a fibrinu charakteristickou načervenalou barvu. Jakmile se poškozená céva zahojí, hemostatická sraženina se rozpustí působením speciálních fibrinolytických enzymů (fibrinolýza). Trombus je hemostatická krevní sraženina, která se tvoří nekontrolovaně nebo na nesprávném místě.
Během života se za určitých okolností (dlouhé chirurgické výkony, imobilizace na lůžku, chronické onemocnění apod.) pozoruje nadměrná aktivita a porušená funkce srážlivých procesů krve. Je to tehdy, když se nevěnuje pozornost prevenci. Výsledkem je tvorba trombů, které blokují průtok krve ve velkých žilách, jako například v krevních cévách dolních končetin. Tento stav se označuje jako hluboká žilní trombóza (HŽT). Sraženina se drží na stěně krevní cévy, ale její druhý konec se volně pohybuje v krevním oběhu. Může se odtrhnout od stěny a spolu s krví se může dostat do srdce a plic, kde může zablokovat jednu z tepen. Tento stav se nazývá embolie (nejčastěji plicní embolie, PE). Důsledkem plicní embolie se naruší fyziologický proces výměny plynů (kromě jiných i kyslíku) v jedné nebo obou částech plic. Plicní embolie je život ohrožujícím stavem a vyžaduje okamžitou léčbu.
Tromby zjištěné v dolních končetinách mohou:
• v některých případech se samy rozpustit a nemusí způsobit žádné komplikace;
• ve vzácných případech vést k život ohrožujícím situacím, kdy se sraženina odtrhne od cévní stěny a spolu s krví se dostane do plic, kde výrazně omezí plicní funkce (plicní embolie);
• u přibližně 90 % pacientů, kteří nejsou nijak léčeni, vyvolat rozvoj souboru příznaků spojených se změnou zabarvení dolních končetin; tento soubor zahrnuje křečové žíly, otoky nohou, změny barvy kůže, záněty a ulcerace, které se nejčastěji zjišťují v okolí vnitřního kotníku; tyto příznaky jsou rovněž charakteristické pro chronickou žilní nedostatečnost, která se označuje jako posttrombotický syndrom (PTS). Sraženiny v žilách se téměř vůbec nedostanou do tepen (s výjimkou plicních tepen), a proto nezpůsobují infarkt srdce nebo náhlou cévní mozkovou příhodu.
Každá situace, při níž je průtok krve v žilách zpomalený, vede k tvorbě krevních sraženin. Žilní sraženiny se často vyskytují v důsledku:
• chirurgických výkonů,
• dlouhých období imobilizace na lůžku,
• imobilizace v sádrové dlaze,
• sezení v jedné poloze dlouhou dobu (např. při cestování letadlem, autobusem nebo při jízdě autem po dobu více než 4 hodin),
• porodu,
• deficitu některých přirozených protisrážlivých molekul.
Mezi vysoce rizikové faktory pro rozvoj krevních sraženin patří:
• věk (vyšší riziko ve věku nad 40 let),
• těhotenství,
• obezita,
• hormonální antikoncepce,
• vyšší riziko trombózy může znamenat také chirurgický výkon, a to až na dobu několika týdnů po operaci.
Imobilizace na lůžku je jedním z hlavních rizikových faktorů rozvoje krevních sraženin, takže aktivní cvičení ještě na lůžku může pomoci jejich riziko minimalizovat; cvičení, která se mohou provádět na lůžku, zahrnují stahování a uvolňování svalů nohou a dolních končetin, a to tak často, jak to jen jde. Ohýbáním a napínáním dolních končetin můžete aktivovat svalovou „pumpu“, kterou tvoří svaly lýtka. Jejich činnost stimuluje a zlepšuje krevní průtok v žilách. Podobného efektu se dá dosáhnout cvičením napodobujícím jízdu na kole s tlakem na opačný konec postele. Rovnoměrný tlak na dolní končetiny se dá zařídit jejich obvázáním nebo navléknutím elastických podkolenek nebo punčoch. Tento způsob léčby je doplňkem farmakologické léčby. Doporučuje se také zvedání nohou.
Zpět nahoru