Osteoporóza

Kostní tkáň se neustále mění – nová kost se tvoří a stará odbourává; tento proces se nazývá „kostní remodelace“. U mladého člověka je tvorba nové kosti rychlejší než její odbourávání, takže dochází k nárůstu kostní hmoty. Se ztrátou významně souvisí také genetická dispozice, ale důležitá je také výživa a fyzická aktivita v dětství a dospívání. Maxima kostní hmoty se dosahuje kolem 30. roku. Riziko osteoporózy závisí také na tom, kolik kostní hmoty člověk do 30. roku života získá a jak rychle ji potom ztrácí. Muži mají o 1/3 kostní hmoty víc než ženy. Po 40. roce pokračuje remodelace dále, ale převažuje úbytek nad novotvorbou (3 % nárůstu proti 5 % úbytku za rok).

U žen má velký vliv na úbytek kostní hmoty menopauza. Souvisí to s poklesem hladiny estrogenů, kdy se ztráta urychluje o 1 až 3 % ročně. V průběhu prvních třech až sedmi měsíců po menopauze se ztráta kostní hmoty urychluje. Kolem 60. roku dochází ke zpomalení kostní tvorby, která se ale nezastaví. V tomto vyšším věku se na tom podílí více faktorů. Především se snižuje výkonnost buněk, které tvoří kostní hmotu (osteoblasty), a proto zaostává kostní novotvorba. Dalším faktorem ve vyšším věku je deficit vápníku a vitaminu D, klesající střevní absorpce vápníku a snižující se funkce ledvin. Příjem vápníku potravou potom nestačí vyrovnávat běžný výdej tohoto prvku.

Primární osteoporóza

Osteoporóza, která vzniká jako součást stárnutí, se nazývá primární. V důsledku stárnutí se přestávají tvořit ženské pohlavní hormony, které regulují ukládání vápníku do kostní hmoty. U mužů vzniká později, ale postupně se průběh u obou pohlaví vyrovnává (kolem 65. roku života).

Sekundární osteoporóza

Je způsobena závažným onemocněním – týká se menšího počtu lidí. Vyskytuje se například při onemocnění nadledvin, poruchách štítné žlázy, při dlouhodobém pobytu na lůžku, při poruchách vstřebávání vápníku, podvýživě – anorexii, bulimii, při dlouhodobém podávání kortikosteroidů.

Osteoporóza je výsledkem vzájemného působení tří faktorů:
• Genetické faktory sehrávají významnou roli při vzniku onemocnění (množství kostní hmoty je asi ze 60 % dáno geneticky).
• Změny v kostním metabolismu. Na změny kostního metabolizmu má vliv několik faktorů, jako jsou například pohlaví, věk, kouření a alkohol.
• Patologické stavy související se sekundární osteoporózou, mezi které patří chronické onemocnění, chronické užívání léků, stavy vedoucí k nutričnímu deficitu vitaminu D, K, C, vápníku a bílkovin.
• Jiné příčiny – výrazný vliv na vznik primární a sekundární osteoporózy má také kouření, alkoholismus, transplantace, vrcholový sport, těhotenství a laktace.

Zákeřnost onemocnění spočívá v tom, že pacienti s touto nemocí (kteří v podstatě ještě nevědí, že jsou „pacienti“), bývají bez příznaků, dokud neutrpí nějakou zlomeninu. Až pokročilá osteoporóza se projevuje bolestmi zad, snížením tělesné výšky (hrbením se), pálivými bolestmi mezi lopatkami, hlavně vestoje, které se vleže zmírňují. Ani tehdy ještě pacient nemusí připisovat tyto příznaky osteoporóze. Avšak tyto projevy mohou znamenat mikrozlomeniny vnitřku kostí a počínající deformaci obratlů. Zkomplikovat to může prudká bolest, která už znamená zlomeninu obratle. Bolesti zad nepatří k věku, jak si mnozí myslí. Každá bolest musí mít svou příčinu.