Diabetes mellitus je skupinou chronických onemocnění, jejichž základním rysem je vysoká hladina cukru v krvi. Hladina cukru v krvi je normálně regulovaná hormonem, který se nazývá inzulin. Ten pomáhá buňkám těla vstřebávat glukózu. Hlavními cílovými tkáněmi inzulinu jsou svaly, játra a tuková tkáň. Inzulin se tvoří se v trávicí žláze nazývané pankreas, která se nachází v horní části dutiny břišní hned vedle jater. Glukóza je pro buňky hlavním zdrojem energie. Pokud tělo nedokáže vyrobit dostatek inzulinu nebo není schopné ho správně využívat, hladina cukru v krvi se zvýší.
Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) je na celém světě více než 180 milionů lidí, kteří jsou postiženi touto nemocí. Předpovědi WHO říkají, že pokud epidemii nic nezpomalí, počet lidí s diabetem se do roku 2030 pravděpodobně zdvojnásobí. Za poslední rok zemřelo na diabetes přibližně 1,1 milionu lidí a téměř 80 % z těchto úmrtí se vyskytlo v zemích s nízkými a středními příjmy.
WHO odhaduje, že v roce 2025 bude většina lidí s diabetem v rozvinutých zemích starší 65 let, zatímco v rozvojových zemích bude většina pacientů ve věku 45 až 64 let, tedy v nejproduktivnějším věku. Mezinárodní diabetická federace předpovídá, že v té době bude 80 % světové diabetické populace právě v rozvojových zemích.
Existují 3 hlavní typy diabetu:
je autoimunitní onemocnění. Je důsledkem selektivní destrukce buněk produkujících inzulin. Vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a životní závislosti na jeho injekčním podávání. Většinou se manifestuje v dětství a dospívání, může se však projevit v kterémkoli věku.
je nejčastějším typem cukrovky. Tělo není schopné inzulin správně využívat a pankreas není schopný vyrobit ho v dostatečném množství. Onemocnění se manifestuje nejčastěji v dospělosti, obvykle po dosažení 40 let věku. Na vzniku choroby se podílí genetická predispozice (familiární výskyt diabetu 2. typu) a řada rizikových faktorů, jako je obezita (nadměrný příjem kalorií, nevhodné složení potravy), malá fyzická aktivita, stres a kouření.
je forma cukrovky, která se objevuje u žen během těhotenství a obyčejně zmizí po porodu. U těchto žen existuje větší sklon ke vzniku diabetu v pozdějším životě. V případě tohoto typu cukrovky se musí věnovat větší péče monitorování vývoje dítěte.
Klasickými příznaky diabetu 1. typu jsou nadměrná žízeň a nadměrné množství moči, hubnutí, únava. Pacient s diabetem 2. typu nemusí mít žádný z těchto příznaků a jeho diabetes zůstane dlouho neodhalený, dokud nenavštíví lékaře s problémem, který je s jeho diabetem spojený (ulcerace na ploskách nohou, plísňové infekce, němý srdeční infarkt atd.).
Dlouhodobá klinická studie (DCCT) prokázala nižší výskyt a zpomalení progrese diabetické retinopatie, nefropatie a neuropatie u těsně kompenzovaných nemocných s diabetem 1. typu. Důslednější kompenzace cukrovky redukuje mortalitu a zpomaluje rozvoj typických diabetických komplikací a hraničně i kardiovaskulárních komplikací u nemocných s diabetem 2. typu (studie UKPDS). Základními pilíři léčby diabetu jsou dieta, fyzická aktivita a léky zlepšující citlivost na inzulin. Nedílnou součástí léčby je edukace, zaměřená na změnu stravovacích zvyklostí a životního stylu.
Pro kontrolu cukrovky je klíčová zdravá strava. Cílem je také získat a udržet si ideální tělesnou hmotnost. Dieta by měla snížit příjem cukru a tuku v jídle a zvýšit příjem čerstvého ovoce, zeleniny a obilovin. Jíst by se mělo pravidelně. Příjem alkoholu je nutné minimalizovat a pacient musí okamžitě přestat kouřit.
Pravidelné cvičení napomáhá ke snížení nadváhy, a tedy i ke kompenzaci diabetu.
Někteří pacienti musí užívat buď léky v tabletové formě, nebo přímo inzulin, dostupný výlučně v injekční formě.
Je nezbytné, aby si pacienti sami, dle doporučení lékaře, kontrolovali hladinu glukózy v krvi (glykemie) pomocí glukometru. Nemocné s diabetem by měla při každé jejich návštěvě v diabetologické ambulanci zajímat hodnota glykovaného hemoglobinu, neboli dlouhého cukru. Dlouhý cukr je ukazatelem dlouhodobé kompenzace na rozdíl od glykemie, která informuje o aktuální koncentraci glukózy v krvi v daném okamžiku. Více informací na www.dlouhycukr.cz.
Pravidelné návštěvy u lékaře jsou nezbytnou součástí rutiny života diabetika. S cukrovkou jsou spojeny mnohé zdravotní problémy, kterým je možné předejít jen důkladným sledováním onemocnění.
Nové studie naznačují, že je nutný agresivnější léčebný přístup, aby se redukovala pravděpodobnost výskytu komplikací spojených s diabetem. Jedna oblast zájmu současných výzkumů je prediabetes, stav, kdy je hladina krevního cukru vyšší než normálně, ale není ještě tak vysoká, aby se jednalo o diagnózu diabetu.
Prediabetes je klíčovým stupněm ve vývoji diabetu 2. typu, i když ne u každého člověka s prediabetem se diabetes vyvine. Pro hraniční poruchu glukózové homeostázy je typická zvýšená hladina glukózy nalačno (IFG – impaired fasting glucose) nebo porucha glukózové tolerance (IGT – impaired glucose tolerance). Pacienti mohou splňovat jednu nebo obě podmínky, aby byli považováni za pre-diabetiky.
Zpět nahoru
WHO odhaduje, že v roce 2025 bude většina lidí s diabetem v rozvinutých zemích starší 65 let, zatímco v rozvojových zemích bude většina pacientů ve věku 45 až 64 let.