Deprese

Deprese se projevuje jako celá řada stavů od běžného, vysvětlitelného smutku, který občas zažívá každý, až po těžkou depresi. Postižená osoba v typickém případě trvale vnímá všechny, i ty nejmenší požadavky, které jsou na ni kladené, jako enormně náročné a může trpět pocity méněcennosti. To může být provázeno úzkostí nebo se postižený často stává nepřístupným. Někteří depresivní lidé mohou trpět také fyzickými příznaky – jsou neustále unavení, někdy trpí nespavostí nebo ztrátou chuti k jídlu. Pokud rozladění a nevysvětlitelná nálada trvají několik týdnů nebo ještě déle, je lepší navštívit lékaře.

Deprese může mít dopad na rodinný život, přátelství a schopnost pracovat, bavit se nebo jednoduše prožívat dny. Deprese může pacienta dovést k pocitu, že vůbec nechce žít. Takové myšlenky a pocity nejsou jeho chybou – mohou být součástí nemoci.

Příčiny vzniku deprese jsou různé. Může ji vyvolat stresující zážitek, jakým je například úmrtí v rodině, ale můžete ji zažít i bez jakéhokoli zjevného důvodu. Odpověď na stresující zážitek je u konkrétní osoby vždy závislá na jeho psychologickém typu, výchově a vzdělání i na různých okolnostech. Deprese se častěji vyskytuje u žen než u mužů. Mnoho žen trpí depresí v souvislosti s menstruací a rovněž během těhotenství. Na depresivní projevy má vliv také roční období, v zimě trpí někteří lidé kvůli nedostatečnému slunečnímu světlu stavem známým jako „zimní deprese“.

Léčba

Lékaři a výzkumní pracovníci se domnívají, že deprese je způsobena chemickou nerovnováhou v mozku. Přirozené chemické látky (neurotransmitery), které se nacházejí v mozku, sehrávají podstatnou roli v ovlivňování nálady. I když nevíme s úplnou jistotou, jakým způsobem antidepresiva působí, předpokládá se, že ovlivňují hladinu jedné nebo více z několika chemických látek, které se nacházejí v mozku.

Odborníci považují depresi za dobře léčitelnou poruchu. Užívání léků není jediným způsobem léčby. Pro většinu pacientů může být prospěšná i individuální nebo skupinová psychoterapie. Výběr léčby záleží na posouzení lékaře i domluvě s pacientem. Dá se předpokládat, že komplexní léčba, zahrnující farmakoterapii, psychoterapií nebo kombinací obou možností, bude úspěšná u 80 až 90 % pacientů s klinickou depresí.

I při léčbě úzkostných poruch vám může lékař nabídnout různé možnosti. Patří sem farmakologická léčba, psychoterapeutické metody a kombinovaná léčba. Snaha o změnu vašeho života tak může zlepšit i to, jak se cítíte. S účinnou léčbou se dá obvykle úzkost zvládnout, a to zejména tehdy, pokud má pacient podporu také ze strany rodiny a nejbližšího okolí. Léčba pomáhá zabránit tomu, aby váš život neovládly obavy a úzkost. Je však obzvlášť důležité, aby se při objevení závažných příznaků začalo s léčbou co nejdříve.

Před 20 lety si mnoho lékařů myslelo, že léčba léky by měla být vyhrazena pacientům s těžkou depresí. Dnes však výzkum podporuje užívání léků i v léčbě širokého spektra úzkostných poruch. Tento nový pohled na léčbu antidepresivy pramení z rostoucích poznatků o biologickém základu úzkostných poruch, kde se, stejně jako u depresivních poruch, jako příčina předpokládá nerovnováha určitých neurotransmiterů v mozku. U mnohých pacientů se také příznaky deprese a úzkosti objevují zároveň. Ve snaze o potlačení deprese a úzkostných poruch se antidepresivní léčba zaměřuje právě na tyto neurotransmiterové systémy.

První osoba, kterou kvůli svým úzkostným pocitům nebo depresi navštívíte, je obvykle váš praktický lékař. V České republice je lékařem prvního kontaktu také psychiatr, kterého v případě potíží můžete navštívit i bez konzultace s praktickým lékařem. Váš lékař zhodnotí všechny příznaky, osobní anamnézu, rodinnou anamnézu a výsledky klinického vyšetření a laboratorních testů a posoudí váš celkový stav. Praktický lékař by měl být schopen diagnostikovat úzkost, a pokud to považuje za potřebné, může vás doporučit k odborníkovi na duševní zdraví (psychiatrovi a psychologovi) nebo k neurologovi.