Chřipka

Chřipka je virové onemocnění dýchacího systému, které se často zaměňuje s nachlazením nebo rýmou. Onemocnění má po inkubační době 1 až 2 dny rychlý začátek s horečkou, zimomřivostí až zimnicí, výraznými bolestmi svalů (zvláště končetin a zad) a kloubů, nechutenstvím s následnými bolestmi hlavy, suchým kašlem, škrábáním v krku, ucpaným nosem a celkovou slabostí organizmu. Uvedené příznaky přetrvávají přibližně 6 až 10 dní, přičemž průměrná délka omezení aktivity je 5 dní, včetně třídenního pobytu na lůžku. Odhaduje se, že chřipka ročně postihne zhruba 10 až 15 % světové populace.

U pacientů s respiračními a kardiovaskulárními onemocněními, cukrovkou nebo oslabeným imunitním systémem je chřipka mimořádně vážnou nemocí, protože může způsobovat primární virový zánět plic s další komplikací ve formě sekundární bakteriální infekce až úmrtím pacienta. K této rizikové skupině patří rovněž lidé ve věku přes 65 let a malé děti.

Chřipkové viry způsobující většinu chřipkových onemocnění lidí se dělí na typ A a typ B. Chřipkový virus typu A způsobuje vážné nemoci a zejména u rizikových pacientů je vyšší pravděpodobnost úmrtí než u viru B. Chřipka typu A způsobuje epidemie a rozsáhlé celosvětové pandemie. Virus typu B způsobuje lokální výskyty onemocnění a epidemie.

Očkování

Nejúčinnějším prostředkem na snížení nepříznivých důsledků chřipky je očkování. Kromě zdravotních a ekonomických důvodů očkování je to zejména morální důvod, který by měl vést ošetřujícího lékaře k očkování – pokud existuje dostupný způsob, jak zabránit onemocnění a zachovat zdraví, je lékař povinen ho využít. V západních zemích je běžné, že se dává očkovat asi 30 % populace. Očkování je třeba provést každoročně. Důvodem je obrovská schopnost chřipkového viru přetvářet vlastní antigeny do stále nových podob, které si lidský organizmus nepamatuje. Očkovací látka proti chřipce má proto pro každou sezonu jiné složení.

Vakcinaci doporučujeme všem osobám starším 6 měsíců, které nemají akutní horečnaté onemocnění. Kromě rizikových skupin (osoby se sníženou obranyschopností, lidé s chronickými onemocněními, dospělí i děti žijící v kolektivech, zdravotničtí pracovníci, cestovatelé, sportovci) se očkování doporučuje zejména osobám v produktivním věku a dětem ve školních a předškolních zařízeních. Nad očkováním svých zaměstnanců by se měli zamyslet všichni zaměstnavatelé, aby zabránili přerušení plynulosti chodu firmy a případným ekonomickým ztrátám. Osoby, které se zotavují po těžké chorobě, by měly otázku očkování konzultovat s příslušným odborným lékařem. Očkování alergiků, kteří jsou prokazatelně přecitlivělí na vaječné proteiny, nedoporučujeme.

Pandemie chřipky

K pandemiím chřipky dochází, když vznikne nový subtyp chřipky, který je schopný přenosu z člověka na člověka. Protože nejsou lidé vůči novému subtypu imunní, dochází k rychlému rozšíření onemocnění, vzniku epidemií, které v průběhu několika měsíců přerostou v pandemii, tj. rozsáhlou epidemii zasahující většinu území státu, ev. kontinentu.

Pandemie chřipky je reálnou hrozbou. Počet lidí na zeměkouli a hustota zalidnění se zvyšuje. Každoročně roste počet cestujících leteckou dopravou, zkracuje se čas překonávání velkých vzdáleností a tím hlavně rychlost šíření nákazy. Vysoká koncentrace a mobilita obyvatelstva jsou faktory, které urychlí přenos nového subtypu viru. Přenést infekci z jednoho kontinentu na druhý je dnes otázkou několika hodin, a nikoli dní nebo týdnů.

Odborníci, kteří zkoumají vlastnosti virů chřipky kolujících v současnosti v lidské a živočišné populaci, upozorňují na možnost vzniku nového lidského subtypu v blízké budoucnosti. Chřipkové pandemie vzhledem k vysoké nemocnosti a úmrtnosti mají závažný sociální a ekonomický dopad. Nejhorší z nich byla pandemie v letech 1918–1919. Odhaduje se, že při ní zemřelo více lidí než v první světové válce. Celosvětově bylo zaznamenáno asi 500 milionů onemocnění a více než 40 milionů úmrtí.

Očkování dětí

V roce 1796 se anglickému venkovskému lékaři Edwardu Jennerovi podařil pozoruhodný objev – do pokožky zavedl virus kravských neštovic, což vytvořilo imunitu vůči nebezpečným pravým neštovicím. Dr. Jenner uvedl do života pojem „vakcinace“, který pochází z latinského pojmenování kravských neštovic (vaccinia). Jeho odvážné experimenty položily základy vakcinologie – vědy, která od základů změnila oblast ochrany zdraví.

Vakcíny umožnily zlikvidovat pravé neštovice, které byly v 18. století v některých evropských zemích příčinou až 20 % všech úmrtí. Později se podařilo eliminovat, nebo jsou pod kontrolou s cílem je úplně zlikvidovat, také další choroby, které lidem ničily zdraví, nebo je dokonce zabíjely – jako dětská obrna nebo spalničky. V současnosti můžeme prostřednictvím vakcinace zabránit minimálně 26 potenciálně smrtelným nemocem nebo omezit jejich výskyt. Vakcíny podle odhadů každoročně předejdou až třem milionům úmrtí či trvalým následkům. Ze všech odvětví moderní medicíny se proto vývoj vakcín považuje za největší příspěvek ke zmírňování lidského utrpení. Vedl k působivému nárůstu průměrné očekávané délky života za poslední dvě století.

Kromě výhod v oblasti zdraví má vakcinace také nesporné ekonomické výhody, protože vakcíny jsou jedním z nejakceptovanějších a nákladově nejefektivnějších postupů v oblasti veřejného zdraví. Účinné programy vakcinace mohou snížit celkové výdaje na zdravotní péči a zlepšit zdraví populace, zvýšit produktivitu, konkurenceschopnost a celkovou ekonomickou prosperitu. Podle odhadů jen samotná likvidace pravých neštovic znamenala globální úsporu ve výši více než 2 miliardy dolarů ročně.

Nedávné převratné objevy v imunologii, molekulární biologii, genomice a proteomice slibují další vývoj ve vakcinologii, který by mohl přinést rozšíření ochrany před akutními infekčními onemocněními, chronickými infekcemi, alergiemi, autoimunitními onemocněními a některými zhoubnými nádorovými onemocněními.


Zpět nahoru