Výročí deseti let povinného očkování proti deseti nemocem v ČR

Praha, 22. srpna 2011

Očkování jako nástroj prevence
Prevence a péče o zdraví představuje základní předpoklad plnohodnotného života bez omezení. Důležitým nástrojem, který již 215 let slouží ke zdravotní prevenci, je očkování. Dodnes patří k nejvýznamnějším objevům medicíny a umožňuje držet pod kontrolou nemoci, na které se před jeho zavedením běžně umíralo a na které ještě dnes mnoho lidí v zemích bez dostupného očkování umírá.

Jak funguje očkování?
Díky očkování získává organismus schopnost čelit infekčním nemocem. Vakcína u očkovaného jedince navozuje imunitní reakci podobnou té, ke které dochází při onemocnění – aktivují se imunitní buňky a dochází k tvorbě protilátek. Napadne-li člověka mikroorganismus, proti kterému je očkovaný, imunitní systém velmi rychle rozezná a zničí původce onemocnění, aniž by došlo k projevům nemoci. Na tomto principu funguje každé očkování, živou i neživou vakcínou.

Čím vyšší proočkovanosti se v populaci dosáhne, tím více se většinou zamezí šíření virů nebo bakterií vyvolávajících dané onemocnění. Vyspělé země se proto snaží zajistit očkování co nejvyššího počtu obyvatel a chránit tím jak očkované jedince, tak i ty, kteří z různých zdravotních důvodů být očkováni nemohou.

V České republice se z tohoto důvodu očkuje proti vybraným nemocem povinně, podle tzv. očkovacího kalendáře, který je definován vyhláškou o očkování proti infekčním nemocem. O podobě očkovacího kalendáře rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví ČR na podkladě doporučení odborníků z Národní imunizační komise (NIKO). Díky povinnému očkování jsou děti chráněny proti potenciálně smrtelným chorobám nebo onemocněním, která by mohla zanechat trvalé zdravotní následky. Při sestavování kalendáře se vhodnost zařazení očkování posuzuje vždy na základě odborného zhodnocení dlouhodobé epidemiologické situace pro danou chorobu a míry rizika, které onemocnění přináší. Podle platného očkovacího kalendáře se u nás očkuje dvěma kombinovanými vakcínami (hexavakcínou a MMR vakcínou), které umožňují poskytnout ochranu celkem proti devíti nemocem.
Aktuální očkovací kalendář

Věk	Povinné očkování	Nepovinné očkování
od 6. týdne		Rotaviry (1. dávka)
od 9. týdne	Hexavakcína (1. dávka)	Rotaviry (2. dávka)
3 měsíce	Hexavakcína (2. dávka)	Pneumokoky (1. dávka)
4 měsíce	Hexavakcína (3. dávka)	Pneumokoky (2. dávka)
5 měsíců		Pneumokoky (3. dávka)
11. až 15. měsíc		Pneumokoky (4. dávka, přeočkování)
15 měsíců	Spalničky, zarděnky, příušnice           (1. dávka)	Spalničky, zarděnky, příušnice + neštovice
do 18. měsíce	Hexavakcína (4. dávka)
21. až 25. měsíc	Spalničky, zarděnky, příušnice          (2. dávka)	Spalničky, zarděnky, příušnice + neštovice (2. dávka)

Vedle povinných očkování je k dispozici také řada důležitých nepovinných očkování, která ale z finančních důvodů nemohla být zatím v ČR do očkovacího kalendáře zařazena (např. proti rakovině děložního čípku, pneumokokům, rotavirům, meningitidě, klíšťové encefalitidě, chřipce apod.). Všechna nepovinná očkování jsou stejně jako povinná pouze na lékařský předpis a na většinu z nich přispívají zdravotní pojišťovny.

Je očkování povinné i ve světě?
V některých západních zemích se očkování reguluje nepřímo – tzv. nepřímá povinnost. Neočkované děti nesmí být např. přijaty do dětských kolektivních zařízení, jako je mateřská či základní škola. Tak tomu je třeba v USA či Belgii. Některé země (Německo, Velká Británie) přijímají i neočkované děti, avšak pokud se objeví riziko infekce, děti jsou z těchto zařízení vyloučeny, dokud nebezpečí nepomine.

Význam povinného očkování v ČR
Výskyt nemocí, proti kterým se u nás zavedlo povinné očkování, se dramaticky snížil, a s tím také došlo k výraznému úbytku až vymizení komplikací nebo úmrtí na tato onemocnění. Odvrácenou stránkou úspěchu očkování však přestavuje mylný dojem, že nemoci, proti kterým se povinně očkuje, již neexistují nebo nejsou nebezpečné a očkování proti nim je zbytečné.

Jak ale vypadal výskyt těchto nemocí, dokud se proti nim neočkovalo?
Vážné zdravotní komplikace způsoboval například záškrt, kterým v minulosti každoročně onemocněly tisíce pacientů a stovky dětí mu podlehly. Po zavedení povinného očkování v roce 1946 výskyt záškrtu rychle klesal. Za posledních deset let nebyl v ČR zaznamenán jediný případ záškrtu.

Problém v minulosti způsobovala i dětská obrna, proti které se u nás začalo očkovat v roce 1960. Do té doby každoročně onemocnělo několik stovek dětí, několik desítek na ni zemřelo a mnoho dalších ochrnulo. Od roku 1961 je úspěšnost očkování proti této nemoci v ČR 100%, neobjevily se žádné nové případy.
Významný pokles nemocnosti i úmrtí dětí přineslo očkování proti černému kašli. Do roku 1958 se ročně nakazilo v průměru několik desítek tisíc pacientů, desítky především nejmenších dětí mu podlehly. Po zavedení očkování došlo k výraznému poklesu počtu onemocnění. Od roku 1990 u nás výskyt černého kašle opět narůstá. V současnosti se s černým kašlem léčí stovky pacientů ročně, v posledních letech došlo také ke třem úmrtím u dosud neočkovaných kojenců. Vzhledem ke zvyšujícímu se výskytu onemocnění v tuzemsku a potřebě pravidelného přeočkovávání pro udržení dostatečné ochrany proti černému kašli bylo v roce 2009 zavedeno přeočkování dětí mezi 10. – 11. rokem věku. Starší děti však přeočkovány nebyly a rodiče by měli zvážit jejich přeočkování, s výhodou například kombinovanou vakcínou společně s přeočkováním proti tetanu ve 14 letech.

V roce 1969 bylo zavedeno povinné očkování proti spalničkám, které každoročně postihly desítky tisíc dětí, z nichž desítky nemoci podlehly a další desítky si odnesly trvalé následky po spalničkovém zánětu mozku. Od zavedení očkování v roce 1969 došlo k dramatickému poklesu výskytu spalniček. V současnosti se s touto nemocí léčí jen několik málo lidí ročně, přičemž jde převážně o onemocnění dovezená ze zahraničí neočkovanými osobami.
Zásadní efekt mělo také zavedení povinného očkování proti tetanu v roce 1952, kterým do té doby onemocněly desítky lidí ročně, z nichž polovina, především děti do věku 1 roku, na něj zemřela. V současné době se u nás tetanus prakticky nevyskytuje, v roce 2001 byly hlášeny tři případy, od té doby žádný. Díky očkování již tetanus nepředstavuje smrtelné nebezpečí.

Nezatěžuje očkování dětský organismus?
V porovnání s každodenní zátěží z okolního prostředí, se kterou se dětský imunitní systém musí vyrovnávat, je vliv očkování zanedbatelný. Všechna povinná očkování v dětském věku dohromady odpovídají zátěži srovnatelné např. s jednou angínou.

Přehled výskytu vybraných onemocnění a počet úmrtí ročně u dětí před a po zavedení očkování

Onemocnění (Začátek očkování v ČR)	Před očkováním		Po očkování
	Počet nemocných	Počet úmrtí	Počet nemocných	Počet úmrtí
Záškrt (1946)	Desetitisíce	Tisíce	0	0
Spalničky (1969)	Desetitisíce	Desítky	Jednotlivci	0
Černý kašel (1958)	Desetitisíce	Stovky	Stovky	Ojediněle (neproočkovaní)
Dětská obrna (1960)	Stovky	Desítky	0	0
Tetanus (1952)	Desítky	Desítky	Ojediněle	0

Zdroj: SZU, Epidat

10 let se u nás povinně očkovalo proti 10 nemocem
Posledních deset let se v České republice povinně očkovalo proti deseti nemocem: záškrtu (od roku 1946), černému kašli (od roku 1958), infekcím způsobeným bakterií Haemophillus influenzae b (od roku 2007), dětské obrně (od roku 1960), žloutence typu B (od roku 2001), tetanu (od roku 1952), spalničkám (od roku 1969), zarděnkám (od roku 1982), příušnicím (od roku 1987) a tuberkulóze (1947 – 2010).

Významným milníkem pro tuto oblast bylo zavedení očkování kombinovanou hexavakcínou v roce 2007, která chrání proti 6 nemocem zároveň, a ukončení plošného očkování proti TBC k 1. listopadu 2010. V současnosti se u nás povinně očkuje proti 9 nemocem, a to 2 vakcínami. Proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se očkuje tzv. MMR vakcínou, proti záškrtu, černému kašli, invazivním infekcím způsobeným Haemophillus influenzae b, dětské obrně, žloutence typu B a tetanu chrání děti hexavakcína.

Hexavakcína zrychlila a zjednodušila povinné očkování kojenců
Zavedení hexavakcíny umožnilo novorozence očkovat proti šesti nemocem najednou a celý proces základního očkování se velmi usnadnil a urychlil. Děti jsou tak proti těmto nemocem chráněny dříve. Snižuje se také počet návštěv lékaře a množství vpichů, které novorozenec musí absolvovat.
Další výhodou hexavakcíny je možnost kombinovat ji s dobrovolným očkováním (proti rotavirům, pneumokokům a meningokokům). Vakcína vykazuje dlouhodobě příznivý bezpečnostní profil. Výskyt nežádoucích účinků po její aplikaci je srovnatelný s očkováním jednotlivou vakcínou nebo kombinovanou vakcínou proti méně nemocem.

Hexavakcína poskytuje ochranu i proti žloutence typu B, proti které děti doporučuje očkovat Světová zdravotnická organizace (WHO). U malých dětí totiž bývají následky této nemoci nejzávažnější. Děti nakažené žloutenkou typu B v raném věku se v 90 % případů stanou chronickými nosiči této nemoci a v pozdějším věku se u nich zvyšuje riziko rozvoje rakoviny jater. Proti žloutence typu B se stejně jako u nás v časném dětství očkuje ve 20 z 27 zemí Evropské unie. Žádná ze zemí, která toto očkování zavedla, od něj doposud neupustila.

Hexavakcína děti také chrání proti invazivním onemocněním způsobeným bakterií Haemophillus influenzae b, jako např. meningitida, zánět příklopky hrtanové či zápal plic. Všechny tyto choroby jsou závažné, některé mohou vést k trvalým následkům nebo až k úmrtím. Preventivní očkování zajišťuje nejefektivnější způsob ochrany proti všem invazivním onemocněním, které tento typ bakterie způsobuje.

Proč je nutné povinně očkovat již novorozence?
Děti jsou těsně po narození chráněny mateřskými protilátkami, které však velmi rychle mizí a do dvou měsíců většinou klesnou pod hranici účinné ochrany. Malé děti jsou velmi náchylné k infekčním chorobám a prodělání infekčních onemocnění v tak raném věku může způsobit těžké komplikace nebo trvalé následky, může dojít také k dlouhodobému přetrvávání některých onemocnění. Proto je nutné děti začít očkovat včas.

Zajímavosti o očkování

1. Prvním plošným očkováním na území České republiky (v tehdejším Československu) bylo očkování proti pravým neštovicím (od roku 1919). Celosvětové očkování proti této nemoci vedlo až k jejímu úplnému vymýcení a ukončení očkování v roce 1979.
2. Podle WHO očkování zachrání ročně 3 milióny životů po celém světě.
3. Podle WHO ochrání preventivní očkování každý rok po celém světě cca 750 tisíc dětí před trvalými následky infekčních onemocnění.
4. Očkování kombinovanou vakcínou nepředstavuje pro dětský organismus z hlediska nežádoucích reakcí větší zátěž než očkování jednotlivými vakcínami.
5. Díky očkování klesá užívání antibiotik, čímž se snižuje zátěž organismu.

 

GSK – Váš partner v oblasti očkování
Společnost GSK je jedním z největších výrobců očkovacích látek pro děti a dospělé. V rámci své činnosti se zabývá jak výzkumem očkovacích látek, tak jejich vývojem a výrobou. V současné době má GSK celosvětově registrováno více než 30 různých vakcín a v klinickém vývoji dalších 20 nových očkovacích látek. V roce 2008 společnost GSK dodala 1,1 miliardy dávek vakcín do 176 zemí světa, což představuje 3 miliony očkovaných každý den. Více na www.gsk.cz či www.vakciny.cz.

Tento článek obsahuje informace reklamní povahy.

Pro bližší informace:
Eva Veličková, AMI Communications, Týn 641/4, 110 00 Praha 1,
tel.: 234 124 112, e-mail: eva.velickova@amic.cz

Zpět nahoru